Bude horko a chce to dodržovat pitný režim, tak navrhuji zázvorovou limonádu.

Potřebujete malý kousek zázvoru, cukr, citrón a popřípadě nějakou tu zelenou bylinku, ideální je máta nebo meduňka. Zázvor oloupete a nastrouháte do misky, stačí opravdu malý kousek, protože zázvor pálí a postup času víc a víc, tak abyste vůbec mohli limonádu pít. Do misky přidáte cukr dle chuti, dávám nejraději třtinový a tak 2 lžíce, pak ještě půlku nakrájeného citrónu a něco bylinek. A tohle zalijete horkou vodou a necháte chvíli louhovat.

Pak vše přecedíte do džbánu a dolijete studenou vodou. Vhodíte zbytek citrónu a čerstvé bylinky a klidně i led a máte hotovo.

V zimě podobně uděláte zázvorový čaj, jenom přidáte koření – hřebíček a skořici a už neředíte. Taky mňamka.

Moje teta Božena občas domů ze zahrádky přinesla kbelíček květů bezu černého a její manžel – František – položil otázku – Co bude dnes k večeři? Dnes se půjdeme, Frantino (tam mu říkala), trochu napást, jsem ti říkala, že v peněžence už žádná zelená nebyla. Zelená nebyl peprmintový likér, ale stovky. Opravdu tedy žili skromně, tak malý důchod jsem od té doby neviděl, ale stejně to dovedli, a ještě ušetřili.

Teta Božena pak vytáhla útlou knížečku Vaříme zdravě s bezem černým, posvátně ji rozevřela a já se díval a nasával to kuchařské umění. Teta vařila v rodině pana důchodního Tichého na zámku v Žinkovech a dost se toho přiučila. 🙂

No a já si občas na něco z toho vzpomenu. Takže když jsem šel ráno do ústavu kolem keře bezu, tak jsme si říkal, že dneska by to šlo. Domů jsem po marném počínání dorazil celkem brzy, Vojta měl v penálu dokonce i nůžky, květy jsme pěkně ostříhali. Žádné velké nebyly, taky jak asi, když je pořád letos zima i tady na jihu. A při tom jsme také fotili, dokonce jsme použili i speciální macro nasazovací objektiv na iPad, a to bylo teda dobrodružství.

Květy omamně voněly, zdraví z nich čišelo, tak namočit, pořádně opláchnout, abychom nepolkli nějakého hmyza.  A hned zase zůstala krásná scenérie v hrnci.

Tož taky trochu toho umění ne? No a již připravujeme těstíčko. Tak jak se dnes dařilo v ústavu, tož tak se dařilo i s prvním vejcem. Žloutek se vmíchal do bílku, a směs putovala do hrnečku, páč z toho bílek neušleháš, Bohúšú. Tak znova. Základní testíčko jsem vyrobil ze 4 žloutků – oddělit od bílku, ze kterých vyšleháte tuhý sníh. Trocha mouky, prosát, nadýchat, troška olivového oleje, mléko na rozředění a těstíčko tak akorát je na světě, nesmí vám skapávat z květů dolů, ale hezky musí držel přilepené. Osolit, samozřejmě, a další koření dle vaší chuti, já nechtěl přebít tu chuť bezu, takže jen ta sůl. A taky něco zeleného, Frantino, dojdi do zahrádky, tak já šel, teta si nás občas pletla. Dneska byla petržel z řetězce, neb na zahradě rostou okrasné keříky.

Promíchejte a přidejte sníh, ale pozor, neuplácat, jen tak přehazovat přes ty sněhové hory.

No a mezitím si připravíme talíř s ubrousky, abychom odsáli přebytečný tuk. Rozpálíme pánvičku vlijeme olej a namáčíme květy do těstíčka. Stěrkou pomáháme těstíčku na květy, za pomoci stopky přeneseme nad pánev a položíme.

Nůžky připravit teď – silné stopky pomocí nůžek odstraníme – odstřihneme – teď. Rychle rychle, nebo se ti to připálí.

Necháme zrůžovět a otáčíme.

No a z tohoto množství se mi podařilo vytvořit 6 řízků, které nebylo nutné pasírovat přes prase a zatěžovat tak tuto lidmi přetíženou planetu, takže i trochu ekologie by tu bylo. Průřezové téma? Ještě trošku přisolit. Kdo to stíhá, může ještě připravit brambory a večeře je na stole.

Takže, děti, připravit, nůžky do tašky a máte za úkol si dneska večeři ulovit na keři bezu, hybaj od těch počítačů. Jo, vy nevíte, jak bez vypadá? Tož to si najděte a za 5 minut ať vás vidím na mezi.

A tobě, teto Boženo, díky za prima recept. 🙂

P.S.: Nasbíral jsem toho víc, tak budeme mít i na čaj, až zas někdo domů z ústavu dotáhnete chřipku, jako já v zimě. 😀