Rozhodně bych takovou restauraci nehledala na místě, kde je. Okolo ní náhodou nepojedete ani náhodou, přesto si tam většinou musíte rezervovat stůl dopředu, prý i ve všední den a o víkendu obzvlášť. Je v Čisté u Litomyšle, při příjezdu od Litomyšle projedete celou dlouho vesnici a až u cedule, že Čistá zase končí, najdete restauraci a penzion U Zběhlíka. Majitel totiž zběhl ze své původní profese a pořídil si hospodu. A to takovou, že ji jako jednu z mála vychválil i Polreich. Sami chovají drůbež i pěstují zeleninu. Na jídle je to poznat, na kvalitě i na ceně.
Nemám moc fotek jídla, protože část společnosti se tvářila, že dělám ostudu a že mne neznají, takže třeba luxusní jahodové knedlíky si můžete jen představovat.
Část pánů si dala kachní vývar (a část si ho odnesla domů na košili), který byl domácí včetně nudlí, a spolu s Ivanou jsme neodolaly a musely ochutnat polévku z červené řepy. Byla naprosto luxusní, s trochou pesta na dochucení. Určitě ji vyzkouším uvařit i doma. Při vývěru hlavního jídla většina podlehla pstruhům, které loví v potoce u restaurace, část si dala klasického pstruha na kmíně a část filety s hráškovým pyré a bylinkovými bramborami. Další skupina jedlíků si pochutnala na místní kachně s několika knedlíky a dvěma druhy zelí. Na mém talíři bylo kuře na hrubozrnné hořčici s limetkou a příloha byl bulgur. Absolutně dokonalé a kuře evidentně nebylo ze supermarketu. A největší masožrout si dal ovocné knedlíky. Dobré domácí limonády už vlastně nepřekvapily. S kávou už ale opatrně, protože esspreso do esspresa mělo opravdu daleko. Jak dobré je sladké, tak to už nevíme, protože doma na nás čekal výborný domácí makový cheesecake, který putoval až z Korunní.
Takže až někdy budete mít cestu do trojúhelníku Svitavy – Litomyšl – Polička, tak sem vyražte. Ze všech 3 míst je to stejně daleko. Litovat nebudete. Jo, a vemte si hotovost. Karty neberou.
