Archiv autora: Slávek

Cuketa stokrát jinak

To je tak, když dostanete od kolegyně přebytky z její zahrádky a manželka se SMSkou doptává, co má koupit k večeři. Totiž – od začátku září jsme doma úplně sami. Dcera je už dospělá a studuje na VŠ a syn začal dojíždět na internát v rámci tréninků jeho milovaného fotbalu. Žije se u nás úsporně. 😀 Včera smaženice, dneska cuketa.

Kup nějaký sýr na zapečení, dostal jsem cuketu.

OK, tak já koupím nivu.

To by šlo.

Rozhovor je ukončen a může se jít domů. Po cestě probíhá vyprazdňování hlavy a přemýšlení, co s tou cuketou, kterou nesu pod křídlem.

Je to jednoduché. Nakrájíme na širší kolečka, v prostředku trošku vydlábneme důlek. Na plech si připravíte pečící papír – kdo by ten plech pak myl?! Cuketové kolečko pomažete olivovým olejem, posypete kořením na grilovanou zeleninu. Měl jsem strach, aby cuketa nebyla tvrdá, tak jsem si kolečka předpekl v rozehřáté troubě na 200°C. Stačí 5 minut.

Důlek vyložíte plátkovým sýrem, použil jsem Eidam. Na něj jsem přidejte rajský protlak. Z posledního francouzského týdne v Lidlu doma zbyly masové kuličky plněné sýrem. Šup s nimi do důlku na rajčatový protlak. Trošku zapečete v troubě – dalších 5 minut, případně trochu déle.

Na závěr zasypete zakoupenou nastrouhanou nivou. Zapečete, stačí pár minut a je hotovo. Vše se rozvonělo intenzivně po prázdném domě. Tak nezbývá než naservírovat na talíř a popřát si dobrou chuť. Já jsem si pochutnal, žena zkonstatovala, že by tam nemusel být ten rajský protlak. Každému chutná něco jiného. Takže dobrou chuť i Vám při konzumaci přebytků Vašich kolegů. :) Ano a pečící papír, ten vyhoďte.

Špekové knedlíky aneb vracíme se k tradicím

Rychle a obyčejně. Už toho svátečního bylo dost, a také je třeba zpracovat některé potraviny. A to bychom si mohli z toho uzeného udělat špekové knedlíky?! No tak dobře.

Kdo vymyslel ten název, to nevím, špeku v knedlících není ani kousek. A z čeho že to vlastně je? Potřebujete 6 rohlíků, u nás se říká obešlých, tedy ne čerstvých, 3 vejce, něco zeleného – petrželku, šnitlík (pažitku), 150 g hrubé mouky a asi 150 g uzeného masa. No a ještě mléko. Kolik? No přiměřeně. Aby to nebylo moc řídké a aby z hmoty bylo možné vypracovat koule, které drží tvar a nerozvařily se. Propracujeme, něžně, cílem není rohlíkové kostičky úplně rozbít. Pokud je hmota příliš řídká, přisypte hrubou moukou. V ní můžete knedlíky i obalit. Z tohoto množství vytvarujete přibližně 13 knedlíků.

Vaříme vodu, vařící osolíme a vložíme knedlíky. Vaříme cca 15 minut. Dáváme pozor, aby se nerozvařily. No co, zkušená hospodyně, kuchařka, kuchař se vyvíjí z nezkušených, kterým se podařilo něco rozvařit, připálit, zkazit. Učený z nebe nespadl. Knedlíky se vaří, my si připravíme přílohy. Tak jednak čím je omastíme – vyzkoušená je osmažená cibulka na domácím sádle, aaaaaaaa, to je dobrota. K tomu zelí zahuštěné rozstrouhaným bramborem. Tahle kombinace dnes zvítězila. Ale klidně postačí jen ta cibulka. Stačí klidně jen omastit rozpuštěným máslem.

Zvoní minutka, vytahujeme knedlíky a nakládáme na talíř. Hmmmm, to je dobrota. To musíte určitě vyzkoušet. Hodně zdaru a dobrou chuť.

Ještě to stihnete

Ne nadarmo se jezdí za babičkami. Vždycky si přivezeme nějakou novinu. Nemysím drby, ale recept. Letos to jsou rohlíčky zvláště dobře vypečené a hlavně jednoduché. Zvládnete na sladko, ale i na slano, když je ten poslední den v roce. Večer se hodí, až přijde návštěva.

Budete potřebovat 400 g hladné mouky, 1 heru, 1 šlehačku, 1 vejce a špetku soli. Mohli bychom tu polemizovat nad špetkou, ale to si necháme na jiné recepty.

Vypracujete těsto, rozdělte si ho na 5 dílů. Proč na 5 dílů? A vy jste už někdy takovou otázku položili babičkám? No protože proto. A máte to. Kdo se moc ptá, stejně se nic nedozví.

Každý díl vyválíte do kruhu o průměru 30 cm a rádélkem rozdělíte na 8 trojúhelníků, moje matikářka říká na osminy. Výuka zlomků v praxi.

A plníte. Plňte, čím chcete. U nás to byla kuřecí debrecínka, Herkules, Niva, Grana Padano, Eidam, šunka… prostě co lednice vydá. Můžete si vyrobit i sladké náplně. Babička říkala, že… No to je jedno. Pomažete vajíčkem a můžete sypat tím, čím chcete. A můžete sypat, do trouby. Trouba rozpálená na 180 stupňů.

A jak dlouho se to peče? No než to zrůžoví. Takže stejně nic nevíte. No až to bude růžové, tak to vyndáte. Krásné prožití posledního dne v roce. v tom novém jen podařené recepty klidně i z našeho zápisníku. :) Díky za spolupráci mojí ženě.

Bulky správně vypečené

To si tak jedete na akci ryze počítačovou. Prostě jedete na Letní školu s iPadem jako lektor. A obyčejně to tak bývá, že řada lektorů se věnuje ještě dalším věcem, aby s těch IT věcí jednoduše nezblbli. No a mezi lektory najdete také spousty kuchařů. Prostě žasnete, jak mají některé věci vymazlené. Večer sedíte u sklenky vína, řeší se věci pracovní, co bude, až přijedou studenti, jak natáhnout kabely a šířit internet, co budeme dělat na workshopu a jak. A pak musí přijít oddech, čas na recepty. Tak tady je jeden od Hozy Kučeříka, který jsem si vyzkoušel. Zatím jen s půlky dávky, ale brzy se budou opalovat bulky z celého recepptu.

1 kg hladké mouky – u nás se musí vždycky prosát – je taková nadýchanější. Přidáte půl litru vody, aby mi to lépe kynulo, tak šla do mouky teplá. 1 vejce, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžička soli a kostka droždí – prostě celé balení.

Poděkování ještě zaslouží Eva Klubalová, lektorka, která recept zaznamenala a pak mailem rozeslala. :)

A můžete míchat. Ve stroji i ručně. Důležité je kynutí, tedy jeho délka. Urychlil jsem ho ponořením mísy do teplé lázně. Těsto nakynulo a já ho znovu promíchal a kynutí probíhalo znovu v „urychlovači“. Následovalo dělení na stejně velké kusy těsta, ze kterého vytvarujete bulky. Nezapomeňte si vyhřát troubu – 190 stupňů. Na plech přijde pečící papír, nakladete bulky. V hrnečku připravíte žloutek s trochem cukru – bulky zhnědnou, přidal jsem trochu olivového oleje. Rozmícháte a potřete bulky. Nezapomeťe na posyp – sezam, dýňová semínka, slunečnice, prostě na co máte chuť. A šup s nimi na pláž, tedy do trouby.

Pečeno cca 20 minut, ale to poznáte, bulky se rozvoní kolem a Vám se sbíhají sliny. Původně to jsou tedy bulky pro hamburgry, ale já zvolil lučinu s rajčetem. To byla až ta druhá bulka, ta první byla s česnekovým bokem a plátkem sýra, tu jsem ale vyfotit nestačil.

Díky, Honzo Kučeříku, za prima recept. :)

 

 

Zapečený chřest

V pátek jsem se vydal na nákup, aktivní, s manželkou. Obligátní otázka – co budeme o víkendu vařit – visela ve vzduchu. Děti chtějí buchtičky se šodó, v neděli budou ledvinky. Tak to bychom mohli dát i něco složitějšího. Hele, tady mají chřest. Na výběr byl bílý i zelený. Budete ho jíst? Obličej mojí ženy byl jasně proti. No tak nic, tak si vezmu jen balíček pro sebe.

Nažhavil jsem internetový prohlížeč v mobilu – vypni to, jsi na nákupu – hlas mojí ženy. No musím si najít, co k tomu budu potřebovat, nějaký prima recept. Doma je Schwarzwaldská šunka, to by mohlo jít dohoromady. Už vidím inpiraci. Tak ještě parmazán. Jenže ten v řetězci neměli, ale tady v poličce mají strouhaný Grana Padano, to by mohlo také být. Nakoupeno. Večer se už vařit nedalo. Únava, něco rychlého k snědku, až ráno.

Jedno z dětí vyrazilo na fotbalový zápas, druhé si přivedlo přítele, buchtičky byly rychle, šodó uvařeno – požadavek byl bez rumu, to je teda šodó. No nic, přání je mi rozkazem. Oběd prý chutnal, tak si jdeme dát to pravé – zapečený chřest. No dobře, tak my jen ochutnáme – zbytek rodiny promluvil.

Oloupeme, seřízneme dřevnatější spodky a vaříme. Chřestový hrnec tedy nemám, ale co, to zvládneme v obyčejném – vařící voda, osolit a vaříme 5 – 8 minut. Mám.

Vyzkoušíme i nový keramický pekáček – trošku olivového oleje. Zabalím jednotlivé chřesty do šunky po uhlopříčce, aby ho plátky šunky co nejvíce zakryly, na střídačku naskládám do pekáčku. Prý bohatě zasypat sýrem – takže Grana Padano padá ve 100 g na zabalenou pochoutku. Ještě zastříknout olivovým olejem. Je tam. A pečeme v troubě. Jak dlouho? No prý než sýr zezlátne. Tak zlátni, než přijde bouřka, sedíme totiž na terase a rozjímáme po buchtičkách.

Zatím prostírám – talířky, příbory. Cože? Vy si to nedáte? To mi neuděláte! Sýr zezlátnul, pekáček nesu na terasu. Hmmmm, vypadá to pěkně. Mně jen jeden, mne taky jen jeden, výborně, tak mi víc zůstane. První zakousnutí. Bože, to je lahůdka, chřes chřupe, šunka a sýr voní, všechno to skvěle chtuná. Tak se toho nebojte ani vy.

A to mě ještě hřeje hláška z obalu chřestu – koupí tohoto produktu podporujete zachování vyjimečného českého chřestu. Od Mělníka. Takže podporuju.

PS: Bouřka nakonec přišla, kroupy s ní, zase máme trochu poklizenější zahradu.

Bezé roláda na začátku adventu

Na dnešní rané odpoledne jsme si domluvili návštěvu. Dlouho jsme se neviděli, naše rodiny spolu kamarádí, tak se musíme potkat. Problém je v tom, že k pohoštění by nemělo být nic tvarohového. První totiž byl nápad s mřížkovým koláčem, ten už tu je, ten ne, je taky z tvarohu. Tak upečeme tu dobrou roládu, kterou peče moje máma, sis přivezla v létě recept. Tak tu teda nepeču. Tak to zase zbylo na mně. Když se mi nepovede, tak to tu aspoň bude vonět, budou jen chlebíčky.

Jdeme na to, recept je plný sedmiček a je rychlý. Já to stihl při finiši oběda. Z trouby šla rýže a hned po ní šla roláda. :) Aby to šlo ještě rychleji, tak jsem si to hezky připravil. Takže 70 g hladké mouky se 70 g mletých oříšků – měl jsem mleté mandle – do jednoho talíře. 170 g cukru krupice a špetka soli do druhého talíře. Ještě si připravte pečící papír na plech, aby to šlo vše ráz na ráz, troubu předehřát na 220 stupňů.

7 bílků ušleháte do tuha, vmícháte obsah prvního talíře – s cukrem a špetkou soli. Máte? Já už ano. Pokračujete jemným vmícháním mouky s oříšky (já měl ty mandle) a už pleskáte na pečící papír, urovnáte, zkouknete a vyfotíte. Šup do trouby. Na iPadu nastavte minutku na 7 minut, pozor, jakmile začne červenat, rychle ven, papír s roládou jsem stahoval rychle zplechu, aby mi těsto ještě víc nezčervenalo. Nechte vychladnout. Papír z rolády budete stahovat, až vychladne, zatím můžete poprášit moučkouvým cukrem.

Jdeme na náplň. Půl litru smetany ke šlehání a dva ztužovače, ušlehejte pevnou šlehačku. Z rolády stáhnete papír, zjistíte, že roláda je studená a můžeme plnit a motat. Dejte vychladit. Lepší je, když se roláda trochu rozleží. Ale dneska na to moc času nebylo, návštěva už klepala na dveře. Takže jsme to stihli. Roláda moc chutnala. Nám taky, takže opakování bude brzy. Vede rychlost přípravy a efekt. Vyzkoušejte. Přeju dobrou chuť. A mamince děkuju za recept. :)

To nám ten advent hezky začal. Žádné nákupy, jen setkání s přáteli.

 

 

Restaurace Na Mýtě? Račte vstoupit

Když se v rodině něco oslavuje, scházíme se Na Mýtě. Tak se jmenuje nenápadná restaurace v Sezimové Ústí. Abyste ji našli, použijte raději mapu z obrázků. Nebo do navigace zadejte adresu – Sezimovo Ústí, Na Mýtě 123/2. A už jedete. Ještě jedna rada, raději si předem zavolejte a zamluvte si místa, co kdybychom náhodou restauraci okupovali zrovna my. :)

Dneska jsme oslavovali dcery svátek a výročí svatby – samozřejmě, že naší. Neuvěřitelně to letí. Dcera už je plnoletá. A dva my jsme se zasmáli nad svatební ateliérovou fotkou.

A dle výše zmíněné rady jsme do restaurace zavolali. Počkejte, vyhrabu taky telefonní číslo, takže už to mám: 777 203 741. Měli jsme štěstí. Jednak proto, že bylo volno a bylo to na poslední chvíli, tedy v pátek. A jednak taky proto, že byly Čínské dny. Čínská jídla máme rádi a tady je umí. Ani dneska kuchař s obsluhou nezklamali. Pochutnali jsme si. Sice si občas déle počkáte, ale prostředí je hezké, je  co sledovat.

V zimě si můžete chytit rybu v místním rybníčku, když si ji nechytíte, stejně ji na talíři máte, pokud si ji objednáte. Pořádají svatomartinské husí hody, to se vždy těším, ale letos mě to mine – jedu do Londýna, takže po letech první absence, což mě docela mrzí. V restauraci můžete kouknout i do studny, je přikrytá tlustým sklem a je to velká atrakce pro menší děti.

A když se najíte, můžete i ulehnout, resturace Na Mýtě je i penzionem. Takže vzhůru k nám na jih, český jih. :)

Mřížkový koláč – vzpomínka na dětství

Nenápadně jsem se při sobotním nákupu zeptal, jestli něco neupečeme, tedy já. Tak prý mřížkový koláč. Zajásal jsem. To je moje dětství. Recept putoval do našeho receptáře ihned po té, co jsem se přistěhoval do Plané, vždycky byl výrobek vítán. Až dnes jsem se dozvěděl, že si ten koláč vlastně přála dcera a to už před 14 dny.

Tak půjdeme na to, nic složitého to není.

Na těsto je třeba 400 g hladké mouky, prosím, prosát. 120 g moučkového cukru, 1 prášek do pečiva, 60 g másla (může být i Hera, ale máslo je máslo), 2 vejce a půl hrnku mléka. S mlékem opatrně, ať neutopíte mlynáře.

Těsto zpracujete rukou, můžete nechat chvilku uležet. Zatím si vyrobíte tvarohovou náplň. 2 žloutky, půl kila tvarohu, cukr podle chuti, můžete nastrouhat citrónovou kůru, přidat rozinky, zkrátka podle chuti. Z bílků ušleháte sníh a opatrně zapracujete do tvarohu. Hotovo.

Vymažete vyšší plech máslem, vysypávat moukou nemusíte. Z těsta si okrojíte část na mřížky, z větší části vyválíte na plechu placku. Vymačkáte okraj, aby byl tvaroh jako ve vaničce. Vyváleno? Tak můžeme aplikovat tvaroh, rovnoměrně rozetřete po placce a už válíte mřížky. Aby to nebylo chuťově fádní, tak do každého kosočtverečku hezky doprostředka kopeček nějaké pikantní marmelády. U nás to byla ostružinová ze zahrádky.

Už zbývá jen pečení, takže vyhřátá trouba na 200 stupňů. Kdy to bude? To poznáte. Koláč se rozvoní vaší kuchyní a vniká i do dalších místností. Proboha, hlavně tu dobrotu nespalte. Jak říkala teta Božena, u které jsem tenhle kousek také okoukal, musí chytnout nahoře jen takový lehký přípal. Takže vzhůru do toho a půl je hotovo. Nezapomeňte pocukrovat. Lehce, co Vaše dieta? :)

Dobrou chuť.

Naše restauračně gurmánské zážitky na EDU misích

Trochu víc teď s Petrou Boháčkovou cestujeme. Inu výzva 51 si to žádá, tablety do škol. V našem případě tedy iPady. Nejen že se na našich cestách setkáváme s nadšenými kolegy z různých sboroven a krásným prostředím jejich škol, ale vyrážíme také za poznáním a restaurační kulturou. Taky nějaké gurmánské zážitky. Něco nám je doporučeno, něco najdeme sami, jdeme za nosem.

Na naší cestě do Buštěhradu nám byl Jitkou doporučen Penzion V Polích. Jitko, tos nám neměla dělat. Dnes – 3. 4. 2015 – jsme tu byli podruhé, a pravděpodobně ne naposledy. Ocitnete se opravdu těsně v polích, na středočeském statku v Malých Číčovicích. Preferujeme nekuřácké prostory – máme, máme rádi klid – je tu, božský, dokonce ani signál telefonu, hraje příjemná hudba, usměvavá obsluha – číšník odhadne tu správnou chvíli a přijde se zeptat, jestli něco neschází, ochota, vesnice i s vesnickými specialitami na jídelním lístku. A ta chuť. Naprostým vrcholem byla dnes maminčina roláda. Překryla jinak výtečného vrabce se zelím s kombinací knedlíků. Prostě zážitek, který si nenechte ujít. Kudy tudy do Malých Číčovic? Zapněte si navigaci, nebojte se vyjet kousek za Prahu – podle webu je to 5 minut za letištěm Václava Havla a 15 minut z Prahy. Vyzkoušejte, neprohloupíte.

 

Druhým zážitkem byla návšteva restaurace hotelu Mlýn na Velehradě. Ano, na naší EDU tabletové misi jsme se tentokrát dostali i do Uherského Hradiště. A na zpáteční cestě jsem si nemohli nechat ujít návštěvu Velehradu, už jen proto, že byl zelený čtvrtek. Jen je škoda, že pršelo. Takže konec courání venku a šup do resturace. Příjemné prostředí, usměvavý personál v podobě recepční a číšníka a samozřejmě dobroty na jídelním lístku. Zvěřinový gulášek a kuřecí prsíčko, dáme záskusek? Dáme. Bramborové špalíčky v povidly a makovým posypem – mňamka božská, a domácí koláč s lesním ovocem – čerstvý, prý výtečný.

K tomu tedy dobrý pocit ze školení s příjemnými kolegy učiteli na obou místech. Trošku horší byla tedy cesta zvláště z moravské mise, kdy se jarní počasí jaksi vzdalo zimě a na Vysočině místy příroda připomínala prosinec v dubnu. No co naděláte. Počasí si nevyberete, kdežto dobrou restauraci ano. Tak šťastný výběr. :)

Kalorická bomba v podobě žloutkového řezu

A je to tady, rodinná jubilea. A k tomu dotaz, jestli uvařím a upeču. Tak co mám dělat? Jsem to slíbil před 20 lety, že v dobrém i zlém, takže i kdyby mě posedla lenora nejlenorovatější, tak prostě musím. A mně se i chce. Oni budou zase rádi. Takže co to bude?

Nemohl bys upéct řez? U nás zkratka pro žloutkový řez. Ale jistě, jak je libo. Pšššštttt, on je totiž hodně jednoduchý.

Základní ingrediencí je listové těsto – kdo z vás ho připravuje doma? Tak u nás se taky kupuje, máme vytipované značky, které jsou jedlé. :)

Rozválíte dvě placky, nezapomeňte propíchat vidličkou, abyste z placek neměli vysokohorskou krajinu. Jednak se to špatně jí, ale také Vám po tom steče poleva, a vůbec, špatně se s tím manipuluje a tak. Placky položíte na obrácený plech – stejný důvod – dobře se s tím manipuluje. Hlavně si při pečení dejte pozor, abyste placku nepřipálili. Tak ledacos se dá zamaskovat, ale není to dobré. :)

IMG_2961 IMG_2962 IMG_2964 IMG_2963 IMG_2965

Nakupte si máslo – takové, které je opravdovým máslem, voní a chutná, ne to s přídavkem rostlinného tuku. V rodinném receptu je tedy uvedena i možnost nahradit polovinu másla Herou, ale já bych to nedělal. Jak to uvádí Julie Child ve filmu Julie a Julia – Kdybych měla do konce života jen pár dní, budu jíst máslo. Nevím, jaký je váš vztah k máslu, ale u mě je to jen ten nejkladnější – mohu ho jíst samotné. :) Už vidím, jak se mnohým z vám zkřivý obličej a z úst se hrne slovo fůůůůůůjjjj. :)

IMG_2991

 

Máslo si nechte venku, klidně přes noc, počítejte s tím, že potřebujete máslo v pokojové teplotě. Vhodíte ho do robota a šleháte. Postupně přidáváte moučkový cukr. Kolik? To rodinný recept neuvádí – prostě podle chuti. Sladká bude poleva na řezu, s tím počítejte – dobrá marmeláda a citrónová poleva z cukru a citrónové šťávy. A šleháte. Pokud nemáte robota, tak si užijete ruční práce – do pěny. :) Vaší i krémové. Udělejte si přestávku, ať si odpočinete. A ať z toho míchání taky něco máte, tak i krátké video – časosběr. :)

IMG_2968

Žádný odpočinek, jde se vařit kaše. Na půl litru mléka deset lžic hrubé mouky a vanilkový cukr. Má se vařit ve vodní lázni, ale zvládám to i bez ní. Takže pozor, nebezpečí připálení a znehodnocení kaše je veliká, nikam neodcházejte, míchejte, míchejte a zase míchejte. Ještě pozor, před tím si připravte dva žloutky, jinak to bude dost obtížné, kaše se ráda připaluje a žlouky jsou na etapy.

IMG_2972 IMG_2973

Máte kaši uvařenou? Tak přišel čas na dva žloutky – vmíchejte do kaše a už nevařte, míchejte, míchejte, ať se vám to nezdrcne. :)

IMG_2974IMG_2975 IMG_2977

A budeme chladit, přeci jen tu vodní lázeň použijete. A občas zamíchejte – asi nejčastější sloveso dnešního receptu. :) Teplota kaše? Ani horká, ani moc studená, pokojová teplota, jinak se vám krém zdrcne a vy se umícháte.

IMG_2979 IMG_2978

Máte vychlazeno, jdeme míchat. :) Robotické domácnosti mají velkou výhodu. Mnohokrát jsem tento řez připravoval opravdu ručně. Hrůza. Takže zapněte robota a vmíchávejte postupně kaši do máslového základu. Pokud je vše správně, vznikne lehounký máslový krém. Pozor, aby ho bylo dost a řez byl dostatečně vyskoký. V rodině mojí ženy o tom panují různé příhody, takže jse mveden snahou neuříznout si ostudu.

Placku sem a už na ni nanášíme krém, druhou plackou přiklopte. A natíráme kvalitní marmeládou – dnes to byla brusinková z IKEA – švédská kvalita, ale vyplatila se, vynikající.

IMG_2980 IMG_2981 IMG_2985 IMG_2986

A poslední ingredience – citrónová poleva – moučkový cukr a pravá citrónová šťáva, žádná náhražka, jsem našel v lednici citróny. Vzácnost. :) Nalijete na povrh a hezky rozetřete a promícháte s marmeládou. A co teď? Žádné ochutnávání, hezky si počkejte. Odneste chladit – u nás do sklepa, do lednice se to vůbec nevejde.

IMG_2982IMG_2984IMG_2987 IMG_2990

Kdy bude ochutnávka? Ztuhnuto? Tak si okrájejte okraje, ať to trochu vypadá, nejen ústy člověk jí, také oči si musejí přijít na svoje.

Povedlo se? Výborně, opravdu tu není skoro nic ke zkažení, jen pravé suroviny, správné teploty, správný postup… No nebojte, to léty nacvičíte. 😀 Dobrou chuť.

IMG_3012 IMG_3010 IMG_3009

 

Pro opakování jsou obrázky shrnuty do galerie. :)