Archiv rubriky: I slané může do trouby

Ještě to stihnete

I slané může do trouby

Ne nadarmo se jezdí za babičkami. Vždycky si přivezeme nějakou novinu. Nemysím drby, ale recept. Letos to jsou rohlíčky zvláště dobře vypečené a hlavně jednoduché. Zvládnete na sladko, ale i na slano, když je ten poslední den v roce. Večer se hodí, až přijde návštěva.

Budete potřebovat 400 g hladné mouky, 1 heru, 1 šlehačku, 1 vejce a špetku soli. Mohli bychom tu polemizovat nad špetkou, ale to si necháme na jiné recepty.

Vypracujete těsto, rozdělte si ho na 5 dílů. Proč na 5 dílů? A vy jste už někdy takovou otázku položili babičkám? No protože proto. A máte to. Kdo se moc ptá, stejně se nic nedozví.

Každý díl vyválíte do kruhu o průměru 30 cm a rádélkem rozdělíte na 8 trojúhelníků, moje matikářka říká na osminy. Výuka zlomků v praxi.

A plníte. Plňte, čím chcete. U nás to byla kuřecí debrecínka, Herkules, Niva, Grana Padano, Eidam, šunka… prostě co lednice vydá. Můžete si vyrobit i sladké náplně. Babička říkala, že… No to je jedno. Pomažete vajíčkem a můžete sypat tím, čím chcete. A můžete sypat, do trouby. Trouba rozpálená na 180 stupňů.

A jak dlouho se to peče? No než to zrůžoví. Takže stejně nic nevíte. No až to bude růžové, tak to vyndáte. Krásné prožití posledního dne v roce. v tom novém jen podařené recepty klidně i z našeho zápisníku. 🙂 Díky za spolupráci mojí ženě.

Zapečený chřest

I slané může do trouby, Vyrostlo někde na záhonku

V pátek jsem se vydal na nákup, aktivní, s manželkou. Obligátní otázka – co budeme o víkendu vařit – visela ve vzduchu. Děti chtějí buchtičky se šodó, v neděli budou ledvinky. Tak to bychom mohli dát i něco složitějšího. Hele, tady mají chřest. Na výběr byl bílý i zelený. Budete ho jíst? Obličej mojí ženy byl jasně proti. No tak nic, tak si vezmu jen balíček pro sebe.

Nažhavil jsem internetový prohlížeč v mobilu – vypni to, jsi na nákupu – hlas mojí ženy. No musím si najít, co k tomu budu potřebovat, nějaký prima recept. Doma je Schwarzwaldská šunka, to by mohlo jít dohoromady. Už vidím inpiraci. Tak ještě parmazán. Jenže ten v řetězci neměli, ale tady v poličce mají strouhaný Grana Padano, to by mohlo také být. Nakoupeno. Večer se už vařit nedalo. Únava, něco rychlého k snědku, až ráno.

Jedno z dětí vyrazilo na fotbalový zápas, druhé si přivedlo přítele, buchtičky byly rychle, šodó uvařeno – požadavek byl bez rumu, to je teda šodó. No nic, přání je mi rozkazem. Oběd prý chutnal, tak si jdeme dát to pravé – zapečený chřest. No dobře, tak my jen ochutnáme – zbytek rodiny promluvil.

Oloupeme, seřízneme dřevnatější spodky a vaříme. Chřestový hrnec tedy nemám, ale co, to zvládneme v obyčejném – vařící voda, osolit a vaříme 5 – 8 minut. Mám.

Vyzkoušíme i nový keramický pekáček – trošku olivového oleje. Zabalím jednotlivé chřesty do šunky po uhlopříčce, aby ho plátky šunky co nejvíce zakryly, na střídačku naskládám do pekáčku. Prý bohatě zasypat sýrem – takže Grana Padano padá ve 100 g na zabalenou pochoutku. Ještě zastříknout olivovým olejem. Je tam. A pečeme v troubě. Jak dlouho? No prý než sýr zezlátne. Tak zlátni, než přijde bouřka, sedíme totiž na terase a rozjímáme po buchtičkách.

Zatím prostírám – talířky, příbory. Cože? Vy si to nedáte? To mi neuděláte! Sýr zezlátnul, pekáček nesu na terasu. Hmmmm, vypadá to pěkně. Mně jen jeden, mne taky jen jeden, výborně, tak mi víc zůstane. První zakousnutí. Bože, to je lahůdka, chřes chřupe, šunka a sýr voní, všechno to skvěle chtuná. Tak se toho nebojte ani vy.

A to mě ještě hřeje hláška z obalu chřestu – koupí tohoto produktu podporujete zachování vyjimečného českého chřestu. Od Mělníka. Takže podporuju.

PS: Bouřka nakonec přišla, kroupy s ní, zase máme trochu poklizenější zahradu.

Kyš kyš měli jsme quiche

I slané může do trouby

Pořady o vaření většinou nesleduji, stejně vařím jako pejsek a kočička v duchu: „dám tam to, co  mám a co mi chutná.“ Jenže moje děti milují Draky v hrnci, takže ti nám doma běží pravidelně. A tak jsem potkala quiche. A protože na mě vybafnul ještě z nějakého streamu a do třetice ještě na našem oblíbeném rohlíkovém blogu, rozhodla jsem se, že je na čase ho zkusit.

Nerada se hňoucám s těstem a tak jsem těch 300 g hladké mouky, 125 g másla, 100 ml vody a špetku soli nechala hňoucat pekárnu. Dokonce jsem ji nezapomněla vypnout a těsto v potravinové fólii putovalo do lednice. Tam zůstalo déle než doporučenou hodinu a měla jsem co dělat, abych ho uvedla do stavu řádné placatosti.  I to se mi nakonec povedlo, vyložila jsem jím koláčovou formu, přebytečné okraje ořízla, dno propíchala vidličkou.

Další doporučení bylo péct zatížené fazolemi na pečícím papíře. Jenže!! V naší domácnosti je jediná luštěnina zelený hrášek na záhonku. Moc jsem nevěřila tvrzení, že v troubě přežije talířek, a tak na pečící papír rozložený na těstě putoval hrnec. Trouba vyhřátá na 180 st. a prvních 10 minut s hrncem a druhých 10 minut už bez něj.

Mezitím škvařím cibulku a anglickou slaninu, míchám tři vejce se zakysanou smetanou, kopec eidamu a ještě větší kopec nivy, běžím do skleníku pro pár lístků rukoly, krájím ji, solím, pepřím a strouhám muškátový oříšek (tady je to hodně pod vlivem co by se tam asi tak ještě dalo dát).

Těsto je upečené, dostává várku cibulky se slaninou a přes ni pak smetanovou směs. Quiche putuje na 30 minut trouby a já ho podezíravě sleduji, zda ta doba není moc krátká nebo naopak moc dlouhá. Byla akorát. A quiche taky byl … Jak chutná za studena už nezjistíme.

quiche