Archiv rubriky: Maso chudých – houby

Telecí plátky s liškami

Zadání znělo jasně – něco s rýží! A tak došlo na tenhle recept.

Nejdřív šly na řadu lišky. Ty už jsem měla na mrazáku – očištěné a lehce podušené

  • šalotka – nakrájet a zpěnit na másle
  • 250 g lišek – nechat změknout a pak vydusit šťávu
  • zastříknout bílým vínem a nechat opět zredukovat
  • sůl,pepř, tymián
  • vývar, v případě nouze voda

a už nechat jen lehce provařit, aby byla nějaká šťáva.

Pak přišlo na řadu maso

  • tenké plátky telecího
  • sůl, pepř
  • plátek slaniny – vklepat do masa
  • pomoučit z druhé strany

Plátky se dělají rychle – nejdřív opéct po straně se slaninou a pak po té druhé, vždycky tak plus minus 2 minutky.  A pak vše spojit. Opečené maso jde z pánve pryč a do výpeku po mase přijdou lišky a omáčka se tím krásně dochutí.

Někde mezitím nebo předtím se uvařila rýže, nebo i brambory a oběd je vlastně za chvilku hotový.

platky

 

Burg zcela vegetariánský

Snad mi to zdejší přesila odpustí, ale zase houby. Ty nádherné žampiony portobello jsem prostě na pultě nechat nemohla.

porto

Na 2 burgery

  • 2x velký žampion portobello
  • česnek, olivový olej, hrubá sůl
  • 2 housky/ciabatty/bulky …
  • majonéza + hořčice + pár kapek citrónu
  • rukola nebo něco podobně zeleného
  • červená cibule
  • balkánský sýr

Žampion hezky pomatláte olejem s česnek a posypete hrubou solí. A už grilujete třeba na pánvi.

Mezitím rozmícháte majonézu s hořčicí, nakrájíte cibuli a třeba nastrouháte sýr. Housky rozkrojíte na půl a spodní díl dáte také lehce opéct na pánvi.

Opečenou stranu potřete majonézou s hořčicí, na to trochu rukoly, žampion, sýr a cibule. Pak přiklopit druhou půlkou housky a už je hotovo.

PS. Tohle se dá zvládnout, i když pro své masožravce budete dělat burgery masové 🙂

 

Smetanové žampiony

Fakt jsem měla žampionů hodně a tak byly ještě jednou.

Na dno zapékací misky vymazané sádlem přišla půlka cibule nahrubo. Na ni pak nakrájené žampiony na zhruba čtvrtky. A klasika – osolit, opepřit, pokmínovat a přihodit svazek bylinek (šalvěj, tymián, saturejka) a v troubě na 200° si vše pobylo zhruba 20 minut.

image14

Mezitím jsem ve šlehačce rozmíchala lžičku hořčice (pokud nechcete nakyslou omáčku, tak vynechejte), lžíci hladké mouky (s tou to nepřežeňte!) a můžete kousek Masoxu (maximálně půlku). Upečené bylinky jsem na žampiony  promnula a vše zalila šlehačkou. A v troubě dostaly ještě 10 minut.  Dnes k nim byl „jen“ domácí chleba.

Pro masožravce by se klidně i kousek masa hodil. Opečené brambory taky neuškodí.

Tohle celé není z mé hlavy, ale od Šárky z Dolce Vita. Ze stejného webu doporučuji ještě tuhle jednoduchou dobrotu.

 

Plněné žampiony na bramborách

  • žampiony
  • slanina/špek
  • Gorgonzola/Niva
  • brambory (sůl, kmín)
  • troška smetany

Začnete přípravou brambory. Ty nakrájíte na dílky a dáte vařit do poloměkka se solí a kmínem. To bude časově tak akorát, než připravíte zbytek.

Pak vezmete kopec žampionů, zbavíte je nožiček a oloupete.

Na pánvi necháte zeskolovatět kostičky slaniny nebo špeku a na ně vrhnete posekané nožičky a necháte změknout. Pak mírně podlijete smetanou a přidáte rozdrobený sýr a mícháte a mícháte, až se sýr rozpustí a získáte hustší „omáčku“. Tou naplníte žampiony a pokud jste marnotratní, tak nahoru ještě vmáčknete kousek sýra v celku.

Na dno zapékací misky cáknete olivový olej a nasypete skoro uvařené brambory (můžete trošku okořenit). A na ně naskládáte připravené žampiony a vše putuje na 15 minut do trouby. Mezitím nachystáte salát a už se nese na stůl.

zampion2

Každý si bere žampiony a brambory a polévá je tou skvělou šťávou, co je na dně pekáčku.

zampion1

Ano, četli jste správně, žampiony jsem už nijak nekořenila, ani nesolila. Gorgonzola a špek jídlo ochutily dostatečně.

 

 

 

 

Maso s houbovou rýží

„Dal bych si nějaké pečené maso s rýží. Šlo by to?“
„Jasně, že šlo“

maso

  • plátky krkovičky – naklepat, osolit, opepřit

marináda

  • olej – dala jsem řepkový, lisovaný za studena
  • 2 stroužky česneku
  • lžičku dijonské hořčice
  • čerstvý rozmarýn

Maso jsem napatlala marinádou, navrstvila na sebe a přes noc se marinovalo v lednici. Druhý den už jen trošku podlít vodu a upéct, jak jste zvyklí. Většinu času jsme pekla pod alobalem, na  pro lepší barvu na závěr už bez něj.

příloha

  • rýže
  • houby – byly na mrazáku, předem lehce podušené
  • hrášek

Rýži jsem  chvíli honila na pánvi v rozpáleném oleji, pak jsem přidala důkladně rozmrzlé houby a hrášek. A pak už je osolit, vodu, přiklopit a počkat 12 minut.

maso

A ještě za včas vyfotit, což se mi moc nepovedlo. Na mém talíři byla k obědu jen rýže, posypaná pecorinem. A taky jsem si pošmákla 🙂

Houbový salát

Slávek radil vyrazit do lesa a tak jsme šli. S komentářem, že prý už stejně nic neroste, ale když na tom trvám… Trvala jsem. Takových hub jsem už dlouho neviděla, místy jsem čekala, že odněkud vyrazí medvědi jak v Mrazíkovi a ty houby začnou sbírat! Nakonec jsem nasbírali (bez medvědů) ve dvou koš a tašku za slabé 2 hodinky. A ještě nám k tomu dokonce svítilo sluníčko.

Houba červená

 

Pak ovšem nastal problém, že s nimi taky musím někdo (překlad – já) něco udělat. Že k obědu bude „kudlanka“, o tom jsme se ani nebavili, to  bylo jasné. Měla jsem nachystané k obědu maso na karbanátky, tak do nich přišla taky nějaká ta houba a byly opravdu dobré. Bedly a růžovky skončily svou pouť večer pokmínované na pánvi, podušená směs putovala v mnoha pytlíčcích do mrazáku. Ale pořád jich ještě zbýval kopec.

Zimní zásoby

A tak přišlo i na zavařování. Před lety jsem jednou na dovolené ve velmi provizorních podmínkách (Leni, pamatuješ? Na Ratmíráku) zavařovala houbový salát s kečupem a moc nám chutnal, ale nikdy na něj už znovu nedošlo. Tak jsem si vypomohla strýčkem Gůglem a dala repete.

Co je třeba?

zelenina

  • 1,5 kila hub – nakrájet, povařit, propláchnout
  • kilo paprik – nakrájet, povařit, propláchnout
  • půl kila cibule – nakrájet

nálev – vše svařit i s cibulí

  • 1 l vody
  • 1 dcl octa (nebo víc, dle chuti)
  • 1 dcl oleje
  • 10 dkg cukru
  • 2 lžičky soli
  • koření (pepř, nové koření, bobkový list, hořčičné semínko)

Vše smíchat a přidat celý velký kečup, našupat do skleniček (vyšlo jich 12 malých) a zavřít a zavařit (dala jsem jim 30 minut). Jak jsem tak ochutnávala – je to on! A už se na něj těšíme.

Naložemo

 

Houbová smaženice

Tak nám nastal podzim a s ním i sezóna hub, tedy těch, které sbíráme my. Prý houby rostou celý rok, ale mezi mykology a narkomany se nepočítám. V pátek jsme se synem vyrazili a našli mimo jiné i takové krasavce.

IMG_1942 IMG_1943 IMG_1944

 

Tak co s nimi uděláme. Padaly různé nápady, ale nakonec to skončilo klasickou smaženicí. A jak na to jdeme u nás doma, to se dočtete  na následujících řádcích.

Houby samozřejmě očistíte – to už děláme v lese, není s tím tolik práce doma, co uvítá především ženská část publika. Pak se jen krájí. Tak my jsme to přineslo, tak to ženo zpracuj – dělba práce, to už nás učili na hodinách dějepisu. 😀

Opět přijde ke slovu cibulka, v našem případě dvě, rozpálené máslo a litinový hrnec. Tenkrát cibulku přivedeme do stavu zesklovatění:

IMG_1968 IMG_1969

 

Můžeme vkládat houby. Velikost kousků záleží na rodinné tradici. Naše kousky jsou dost velké, máme to tak rádi.

IMG_1970

 

Teď přijde nejdelší a nejnáročnější fáze, tedy samozřejmě po fázi sbírací a krájecí. Houby se musí vysmažit – voda pryč. Pokud máte větší mokřejší houby, tak to trvá déle. Naše houby se nějak v lese nacucaly, no vždyť pršelo, tati – radí mi tu syn. Pravda. Po 45 minutách chtěl jít domů, prý toho už má dost. 😀 Tak to jsem teda nešli domů.

IMG_1971 IMG_1972

 

Po vysmažení přebytečné vody zahájíme konečnou fázi – vyklepeme si pár vajec – v našem případě jich bylo pět a pak přišlo na řadu ještě šesté. Do hrnečku, kdo má lovit z hrnce pak ty skořápky. A samozřejmě koření – pepř, drcený kmín a sůl. přidáváme také česnek, ten se ale někde nedává, my ho máme rádi i ve smaženici.

IMG_1973IMG_1974 IMG_1975

 

 

 

Prohazujeme vařečkou vejce s houbami, hezky nám to tuhne. Tak budeme jíst. Nakrájejte chleba. No, tak ten nemáme. Tak přišli na řadu různé druhy celozrnných rohlíků a housek. No a taky to šlo. Takže dobrou chuť a určitě vyražte do lesa, kromě hub tam najdete i vnitřní klid a sílu.

IMG_1976

 

P.S.: Ještě žiju, asi tam nebyla žádná jedovatá houba. 😀

Houby, houby a zase houby

Houby, všímáte si, jak se tohle slovo používá ve významu shození nečeho v bezvýznamnou věc. Houby ti po tom je, houby se ti děje… Ale když houby nejsou, nerostou, když mají, to je národní tragédie. To řeší i celostátní deníky. Tak teď zrovna začínají žně. A noviny do toho jdou naplno. Les, jeho vůně, síla stromů, našlapování v mechu, hele, houba, a jedlá, a hřib, kam se podíváš. Taky jsem dneska vyrazil. Pravda, elektronika ukazovala 16.15 h. Ale když vezmete tu přidanou hodnotu lesa, k tomu cyklovýlet, ani ty houby nemusí být. Když jsou, je to bonus. A ony byly. A vzniká jako vždy otázka, co z toho bude? Zvlášť, když je sbíráte třikrát, protože se Vám koš dvakrát z kola vysypal. Ach jo.

No a protože bylo 18.00 h., když jsem vyjížděl z lesa k domovu, nemohlo to být žádné velké vaření. Hřiby převažovaly, krásně voněly, tak jsem rozdělil úkoly. Žena dočistila a nakrájela, byl toho talíř.

houby

 

Pánev ven, máslo, cibulka a česnek – kamarádi hub. A už se to smaží, k cibulce kmín – drcený, pepř a sůl, přidáme houby, hezky je vysmažíme. Mohla by to být smaženice, ale mám chuť na něco lehčího, nějaké nudle. Šmarjá, dyk mám v troubě kuře, to nevadí, to se sní zítra, dneska jsou HOUBY.

Zašátrám v zásobách – špecle jsou tu – polotovar z nějakého řetězce. Sice mám originální recept od kolegyně, jež má příbuzenstvo v Německu, kde je to oblíbené jídlo, ale do toho nejdu, už je dost pozdě, a já mám před sebou ještě hodně práce – znáte to – začátek školního roku, všude číhají samé dokumenty… Kdo tohle povolání nedělal, nepochopí.

Začtu se do návodu – čtenářská gramotnost v přímém přenosu, horká voda, sůl, 13 minut a cedíme. Houby se mezitím dosmažily, v mezičase jsem ještě poradil kamarádce jak na maily v tabletu s Androidem – efektivně využité vaření. 😀 A už se sypou špecle do horkých hub. Promícháme, ozeleníme a nandaváme. Pozor, je to dost syté, takže s mírou, všeho s mírou. I vínko k tomu bylo – bílé, s Mírou. Mňam.

špecle špecle2

Bramboračka, brambůrka, prostě česká bramborová polévka

Tak není to tak dávno, co se tu volalo po jednoduchých českých receptech, že někteří neví, jak se vaří jednoduché omáčky a polévky. To se pořád vaří něco alá tohle nebo tamto, ale česky vařit zapomínáme. Tak něco jednoduchého, když se vrátíte z kola nebo z pole role a cestou najdete hrst hub, které je vám líto vyhodit, jste je nasbírali, že?

IMG_1790

 

Při sbírání už tak jednou částí hlavy přemýšlíte, co by to jako mohlo být? Bramboračka, to je nápad, brambůrka, jak ze Švejka, k tomu tu máme blízko, to si uvaříme. Otázka je, jestli si někdo dá se mnou, ale to je už jedno, slina je, myšlenka ji přiživila mocně. Jdeme na to.

Očistit houby, nakrájet. To už se pění cibulka, u nás zásadně na másle. Zelenina, no to bude problém, nic tu není, jen nějaká mražená směs, v ní kukuřice. Taky je v lednici kedlubna, šup sem s ní a už je na kostičky, bobkový list, nové koření, pepř, sůl a česnek nesmím zapomenout na kmín, máme rádi drcený, neleze to do zubů. No a ty brambory, bez nich by to nebylo ono, trošku osmažíme – zlatá je barva naše. A lijeme vývar, tedy pokud máme, případně zalijeme horkou vodou a přidáme kostku bujónu – když je nouze nejvyšší.

IMG_1791IMG_1793

Vaříme. Každý má rád jinou konzistenci. U nás je oblíbená hustá polévka se vším hodně měkkým, asi nácvik na stáří, až nás zuby opustí. 😀 Takže poslední věc do naší brambůrky je máslová jíška – božská chuť másla. Másla, ne nějaké máslové náhražky nebo oleje. Fuj. Takže krásně kousek másla rozpustit na pánvičce, přidat dvě lžíce mouky, třeba vaříte větší kotel, tak víc. Hezky míchejte, zlatá je barva naše. 🙂

Jíška hotová, hezky to načasujte, aby i zeleninka byla tak, jak si přejete, a jíška zrovna zlatá, rozpálená, a lijeme ji rovnou do polévky za stálého míchání, aby se nám hrudky nevytvořily. Stíháte? No už toho mnoho nebude, ještě něco zeleného, petrželka, šnitlík alis pažitka, klidně oboje, nebo libeček, to je panečku bylina. Ale tu mi na zahradě zlikvidovali před lety a letošní kroupy by stejně nepřežil.

Naléváme a hulákáme Kdo si dá taky? Tak ozval se jeden, zbytek jsem si snědl hezky sám, ale pochutnal jsem si. Tak dobrou chuť a pozor na ty, kdož nejedí houby.

IMG_1795