Archiv pro měsíc: Listopad 2015

Bezé roláda na začátku adventu

Na dnešní rané odpoledne jsme si domluvili návštěvu. Dlouho jsme se neviděli, naše rodiny spolu kamarádí, tak se musíme potkat. Problém je v tom, že k pohoštění by nemělo být nic tvarohového. První totiž byl nápad s mřížkovým koláčem, ten už tu je, ten ne, je taky z tvarohu. Tak upečeme tu dobrou roládu, kterou peče moje máma, sis přivezla v létě recept. Tak tu teda nepeču. Tak to zase zbylo na mně. Když se mi nepovede, tak to tu aspoň bude vonět, budou jen chlebíčky.

Jdeme na to, recept je plný sedmiček a je rychlý. Já to stihl při finiši oběda. Z trouby šla rýže a hned po ní šla roláda. :) Aby to šlo ještě rychleji, tak jsem si to hezky připravil. Takže 70 g hladké mouky se 70 g mletých oříšků – měl jsem mleté mandle – do jednoho talíře. 170 g cukru krupice a špetka soli do druhého talíře. Ještě si připravte pečící papír na plech, aby to šlo vše ráz na ráz, troubu předehřát na 220 stupňů.

7 bílků ušleháte do tuha, vmícháte obsah prvního talíře – s cukrem a špetkou soli. Máte? Já už ano. Pokračujete jemným vmícháním mouky s oříšky (já měl ty mandle) a už pleskáte na pečící papír, urovnáte, zkouknete a vyfotíte. Šup do trouby. Na iPadu nastavte minutku na 7 minut, pozor, jakmile začne červenat, rychle ven, papír s roládou jsem stahoval rychle zplechu, aby mi těsto ještě víc nezčervenalo. Nechte vychladnout. Papír z rolády budete stahovat, až vychladne, zatím můžete poprášit moučkouvým cukrem.

Jdeme na náplň. Půl litru smetany ke šlehání a dva ztužovače, ušlehejte pevnou šlehačku. Z rolády stáhnete papír, zjistíte, že roláda je studená a můžeme plnit a motat. Dejte vychladit. Lepší je, když se roláda trochu rozleží. Ale dneska na to moc času nebylo, návštěva už klepala na dveře. Takže jsme to stihli. Roláda moc chutnala. Nám taky, takže opakování bude brzy. Vede rychlost přípravy a efekt. Vyzkoušejte. Přeju dobrou chuť. A mamince děkuju za recept. :)

To nám ten advent hezky začal. Žádné nákupy, jen setkání s přáteli.

 

 

Husí prsa pomartinská

Na Martina husa nebyla. Až o pár dní později. A žádná celá husa, ale jen prsa a úplně klasicky.

husa

Husí prsa

Kůži jsem lehce nakrájela na čtverečky, pak  osolila, okmínovala, lehounce podlila a pod pokličkou dala na nějakých 150°C do trouby. Tam pěkně měkla, pouštěla sádlo a čekala víc jak 2 hodiny na finální okamžik, kdy jsem je odkryla, zvedla teplotu na doraz a nechala kůži zezlátnout.

Zelí

Klasické kysané zelí, taky nic mimořádného. Přípravu začínám cibulkou, kterou nechám zezlátnout a před koncem trochu cukru na zkaramelizování, pak teprve dávám zelí. To se pak krásně obarví. Pak už jen sůl, kmín a ocet či cukr podle potřeby a chuti. Pokud to není nutné, tak nedávám žádnou mouku – to nemáme rádi.

Lokše

Vlastně jsou to velmi jednoduché bramborové placky. K huse či kachně klasika, ale nikdy jsem to nezkusila. Takže letos premiéra a velmi úspěšná. Mnohem lepší než knedlíky, které tu stejně nikdo nemá rád.

Den předem uvařené brambory se nastrouhají, osolí a přidá se hladká mouka, aby vzniklo nějaké nelepivé a přitom vláčné těsto. Pak se kousky rozvalují na tenké placky a pečou se na sucho na pánvi. Chce to průběžně válet a péct, těsto řídne a tak se musí do něj časem i nějaká mouka přidat. Jak se upečou, tak se potřou sádlem (to jsem sebrala od masa v troubě), vrší na sebe a schovávají pod mísu, aby nevystydly.

Ale dohromady to nemělo chybu!