Archiv pro měsíc: Listopad 2013

Plněný perník

Tajemný  balíček

 

Co se skrývá v tajemném sobotním balíčku? Jenom takové malé předvánoční potěšení pro mlsné jazýčky – plněný perník. To je naše oblíbené vánoční cukroví, takové to rodinné stříbro. Vyzkoušela jsem už různé jiné recepty a nakonec se vždy pokorně vrátím k tomu starému dobrému. A i když jako každý rok vykřikuji do světa, že rozhodně na letošní Vánoce nepeču, tak plněný perník upeču určitě. Bez něj by asi Vánoce nebyly.

Těsto:

  • 30 dkg hladké mouky
  • 25 dkg cukru
  • 2 lžíce medu
  • 1 vejce
  • 2 lžíce mléka
  • 1 lžíce rumu
  • 1/2 prášku do pečiva
  • perníkové koření (1 lžička skořice,hřebíčku, špetka fenyklu, nové koření)
  • citrónová kůra

Vypracovat spíše tuhé těsto, za mne to zvládne robot nebo musíte ručně na válu (rozehřát med, přidat tekutiny a zpracovat s moukou a cukrem)

Náplň

  • 5 lžic kyselých povidel (dávám celý kyblík)
  • 1 lžička citrónové kůry
  • 8 lžic posekaných ořechů
  • 4 lžíce pokrájených datlí a fíků
  • podle potřeby citrónová šťáva nebo rum

A vše hezky smíchat, někdy dám rozinky, někdy kandované ovoce nebo místo ořechů mandle, jak co najdu ve spíži.

2/3 těsta rozválím a přesunu na plech, potřu nádivkou. Zbytek rozválím a rozkrájím na pruhy a nádivku přikryji., aby se mi pak dobře perník krájel na úhledné kousky. Upeču běžně na 170°C. Nechám vychladnout, okrájím kraje (ty bývají tvrdší) a připravím si pruhy perníku. Ty nechávám rozležet do Vánoce a pak teprve krájím na kousky. Jak ho nakrájím hned, tak strašně rychle zmizí :)

pernicek2 pernicek3

 

 

Červená řepa s ořechy a sýrem

Moje zeleninové období pokračuje a tak zkouším různé novinky.

Dnes to byla moje oblíbená červená řepa. Očistila jsem ji, nakrájela na menší kousky a nasypala do zapékací misky. Přihodila jsem nějaký drhnutý tymián, něco římského kmína, trošku soli a pepře, zacákala olivovým olejem a dala do předehřáté trouby skoro na hodinu, aby řepa byla měkká. Pak jsem ji posypala na hrubo drcenými ořechy a taky slaným sýrem (balkán, feta,…), jen tak podrceným nad miskou a ještě na chvíli dala zapéct. Pak jsem doplnila čerstvým polníčkem, ten zacákla taky olivovým olejem a bylo hotovo. Dobrota největší :)

repa

Mrkvová polévka se zázvorem

Nedávno mi naskakovala husí kůže při spojení mrkvová polévka, ale vůbec to není marné. A tahle je navíc docela pikantní, protože zázvor dělá svoje.

Dělala jsem ji tak nějak od oka, takže si můžete přizpůsobit vše své chuti. Půlku cibule jsem nechala pomalu změknout na olivovém oleji, pak jsme přihodila asi 4 střední mrkve nastrouhané na tenko, větvičku rozmarýnu, osolila, opepepřila a nechala tak nějak pracovat pod pokličkou.

Mezitím jsem očistila kousek zázvoru a nakrájela na tenko, příště  by bylo asi lepší ho nastrouhat, a přihodila k mrkvi. Pak jsem vše zalila vodou (lepší by byl vývar, ale nebyl) a nechala provařit až bude mrkev přiměřeně měkká. A pak už jen rozmixovat do hladka nebo dle chuti. Mám raději nějaké kousky, ale pokud máte jenom nakrájený zázvor, tak raději pořádně. A už jen dosolit či dopepřit a hezky na talíř. A na něm bylinky, korinadr by byl nejlepší, a ještě zakápnout limetkou nebo taky pomerančem.

Pokud máte odvahu, tak do toho!

Domácí lučina

Jen tak mezi řečí mi kolegyně (Ilono, díky!) sdělila jednoduchý recept na domácí lučinu.Tak jsem ho hned zrealizovala.

Vzala jsme jeden velký bílý jogurtjednu zakysanou smetanu a smíchala. Připravila hrnec, do něj sítko, do něj plátěnou utěrku a do do ní jsem směs vyklopila a nechala stát do druhého dne venku. A pak už jsem jenom sklízela chválu.

Dodatečně jsem prošla web a našla pár receptů. Takže můžete zvolit třeba slanou variantu, lze přidávat bylinky, ještě v sítku můžete zatížit, aby jste vytlačili víc syrovátky, tou lze pak zadělat chleba. I poměry surovin jsou velmi různé, taky ji někdo dělá se šlehačkou apod.

 

Co takhle vdolek?

Tak si rodina zase přála. Přijede příbuzenstvo, tak co kdyby teda byl vdolek. No a protože už jsem měl absťák, tak jsem kývl. Taky co bych prý jiného dělal. Ach jo. 😀

Tyhle vdolky jsem okoukal, no u koho jiného, než u tety Boženy. Vždycky k tomu vyprávěla stejnou příhodu. Její rodiče se sourozenci pracovali na poli a ona chtěla být v deseti letech taky užitečná, tak si snesla vše, co viděla u maminky a ono to vyšlo, jen na sůl zapomněla, ale to jí rodina odpustila, hezky ji pochválila a už jí to pečení a vaření zůstalo na celý život. Tak mladá a už se vyprofiovala v téměř profesionální kuchařku. Škoda, že už nežije, rád bych jí za všechno dneska poděkoval. A vůbec, ale to patří jinam.

Tak konec sentimentu a jde se na recept.

Kilogram hladké mouky, hezky prosát, mouka se nakypří, načechrá, provzdušní, kvasnice si pak v takové mouce libují. Nehledě taky na vás, občas se v mouce najdou zajímavé věci. Myší hovínko asi opominu, kamínky, provázky, no, už dlouho jsem nic nenašel. 😀 Ale vzor od Boženy mám, cokoliv dělám z mouky, prosávám. Co kdyby, že?

IMG_2431

Přidáme lžičku soli, promícháme a už tvoříme na dně mísy nebo hrnce důlek, no jistě, na žloutek. Stačí jeden. Mléko – půl až tři čtvrtě litru – podle mouky – pozor, abyste neutopili mlynáře. Ohřejeme, přidáme 60 g cukru, promícháme, přidáváme kvasnice – prosím, nešetřete. Takže celý balíček. Teta vždy vzpomínala na p. důchodní Tichou, u které sloužila za války, jak šetřila kvasnicemi, pak z upečeného produktu byl „trupel“. Kvasnice už mají čepici. My si ještě rychle připravíme sklenku s 50 – 100 g rostlinného oleje. No a máme všechno.

IMG_2435

Vlijeme mléko a olej do mísy či hrnce a dáme se do díla. Mísíme, mísíme, mísíme… a pořád mísíme, klidně si dejte přestávku a zase mísíme. Na těste se musí dělat bubliny. Pomoučíme, uděláme na těstě křížek, aby to bylo pod Boží ochranou, klidně nakynuté těsto můžeme měchačkou několikrát schodit, záleží na tom, kolik času na vdolky máme.

Vykynuto? Jdeme dál. Lžíce, pomoučit vál nebo pracovní desku a krájíme lžíci bochánky, umoutáme a necháme zase kynout. Rozpálíme tuk v hrnci, dneska už na to máem fritovací hrnec. Bochánek hezyk rozplácneme a vkládáme do oleje. Nešetříme olejem při smažení, vdolky musí pít, říkávala Božena. No abychom to zase nepřehnali, tak rozprostřeme ubrousky a necháme na míse okapat. Dokonce můžete vařící vdolky opláchnout púod horkou vodou. Zůstanou déle vláčné. Prostě upečete, vyndáte, opláchnete a uložíte na ubrousky. Dobrý, ne? 😀

IMG_2438 IMG_2439 IMG_2440 IMG_2442 IMG_2443

Stran mazání. Nejlepší byla Boženčina klevera takový švestkový rozvar s rumem. Škoda, kniha receptů se po její smrti v roce 1991 ztratila. Kdopak ji asi má, tam byl prima recept, neopsal jsem si včas, moje chyba. Nebo jablečná povidla. Mňam. Takže většinou to dopadne tak, že zůstanu u kupovaných švestkových povidel z řetězce. Rozmíchejte je s trochou alkoholu. Rum nebyl, takže účel splnil fernet Z generation. A bylo to taky dobré.

Jasně, tvrdý tvaroh, nastrouhat na jemno a šlehačka. Prosím, žádnou rostlinnou náhražku, zas tak často to nesmažíme, abychom to jednou za čas nemohli dát – kalorická bomba.

Bomba je to i tak. Tak dobrou chuť. A když Vás omrzí sladká varianta, zkuste slanou, jen si uvařte někde níže připravovanou brambůrku, bramboračku, zkrátka bramborovou polévku a vdolky jako příloha. Neopakovatelná chuť. A když se Vám nechce do bramboračky, tak samotné vdolky po ránu k bílému kafi, tedy kávě – vrchol ranní delikatesy.

IMG_2444

No aby to nebyla taková selanka, z téhle dávky uděláte cca 55 vdolků, takže se čiňte, dlouho vdolky nezůstanou. Odjel jsem v úterý na školení, vracel jsem se ve středu. A co myslíte? Správně, nic už nebylo.

Dobrou chuť. A tobě, Boženko, díky. Zase byla pochvala. 😀

Čínské biftečky

Biftečky zní vznešeně, tohle jsou spíš placičky, ale stále se držím původního názvu.

  • 400 g krůtího/kuřecího masa
  • 3 vejce
  • 3 lžíce solamylu
  • pórek/jarní cibulka
  • sojovka

Pokrájet na drobno, smíchat, nechat odstát v lednici, ať solamyl pracuje a vše spojí. A když přijde čas oběda, tak opečete placičky na pánvi a podáváte s brambory či hranolky. Dnes byla tatarka a hodně jídlu sluší nějaký salát.

biftecky3

Takhle zní původní recept a z tohoto množství nakrmíte 4 dospělé, dnes jsem dělala jen jedno kuřecí prso a pro dva toho bylo až kam. Původně jsem chtěla přidat jemně krájenou feferonku, ale nakonec jsem přidávala pro exotično koření pěti vůní. A kdybyste to s množstvím přehnali, tak připravené maso vydrží klidně pár dní v ledničce a počká na svou příležitost.

Pečená červená řepa

Na té ujíždím, neskutečná dobrota. Voní trošku po ohýnku a létu.

Řepy umyjete a připravíte jim mističku z alobalu. Osolíte hrubou solí, přidáte neoloupaný česnek, bylinky, zakápnete olivovým olejem a popř. balsamikem a pořádně zabalíte do alobalu, klidně dvojitého. Trouba se mezitím rozpálila aspoň na 220°C a řepy necháte podle velikosti péct minimálně hodinu, spíš ale déle. Takže nemá smysl péct 1 řepu, raději rovnou víc. Po dopečení by měly být řepy měkké na omak, pak je několikrát propíchnete špejlí, aby z nich unikla pára. Necháte vystydnout a pak čekáte na vhodný okamžik, kdy je vytáhnete.

Příprava na pečení
Příprava na pečení

Úplně nejraději z ní mám carpaccio. Studenou řepu oloupete a nakrájíte na tenké plátky (používám struhadlo na okurky), na talíři osolíte, opepříte, pokapete olivovým olejem a balsamikem, nebo to udělá každý dle své chutě. Na řepu přidáte hoblinky parmazánu a klidně kolem něco zeleného, nejlépe rucollu, pokud ji v ledničce máte. A nezapomenete talíř vyfotit.

 

Škvarková pomazánka

Tak jsem zase skočila na špek, v tomto případě spíš na sádlo a dělala jsem domácí. Prý – to ti v domácí pekárně nedá práci a dělá se samo a je dobré a … To je pravda, stačí na kilo sádla 2x pustit cyklus na džem, popř na závěr nechat chvílí péct. Sádlo je perfektní, bílé, nepřipálené, ale přijde mi, že je ho hrozně málo. Škvarky jsou ale skvělé!

A protože se většinou rychle přejí, tak dělám škvarkovou pomazánku.

Škvarky

 

  • škvarky
  • vejce
  • malá cibule
  • kyselá okurka (volitelně)
  • lžíce hořčice
  • sůl, pepř

Co jde, pomelu na masovém strojku, osolím, opepřím, vmíchám hořčici a je hotovo. Jenom zbývá najít chuť a  umýt mlýnek.

Pomazánka