Tak si rodina zase přála. Přijede příbuzenstvo, tak co kdyby teda byl vdolek. No a protože už jsem měl absťák, tak jsem kývl. Taky co bych prý jiného dělal. Ach jo. 😀

Tyhle vdolky jsem okoukal, no u koho jiného, než u tety Boženy. Vždycky k tomu vyprávěla stejnou příhodu. Její rodiče se sourozenci pracovali na poli a ona chtěla být v deseti letech taky užitečná, tak si snesla vše, co viděla u maminky a ono to vyšlo, jen na sůl zapomněla, ale to jí rodina odpustila, hezky ji pochválila a už jí to pečení a vaření zůstalo na celý život. Tak mladá a už se vyprofiovala v téměř profesionální kuchařku. Škoda, že už nežije, rád bych jí za všechno dneska poděkoval. A vůbec, ale to patří jinam.

Tak konec sentimentu a jde se na recept.

Kilogram hladké mouky, hezky prosát, mouka se nakypří, načechrá, provzdušní, kvasnice si pak v takové mouce libují. Nehledě taky na vás, občas se v mouce najdou zajímavé věci. Myší hovínko asi opominu, kamínky, provázky, no, už dlouho jsem nic nenašel. 😀 Ale vzor od Boženy mám, cokoliv dělám z mouky, prosávám. Co kdyby, že?

Přidáme lžičku soli, promícháme a už tvoříme na dně mísy nebo hrnce důlek, no jistě, na žloutek. Stačí jeden. Mléko – půl až tři čtvrtě litru – podle mouky – pozor, abyste neutopili mlynáře. Ohřejeme, přidáme 60 g cukru, promícháme, přidáváme kvasnice – prosím, nešetřete. Takže celý balíček. Teta vždy vzpomínala na p. důchodní Tichou, u které sloužila za války, jak šetřila kvasnicemi, pak z upečeného produktu byl „trupel“. Kvasnice už mají čepici. My si ještě rychle připravíme sklenku s 50 – 100 g rostlinného oleje. No a máme všechno.

Vlijeme mléko a olej do mísy či hrnce a dáme se do díla. Mísíme, mísíme, mísíme… a pořád mísíme, klidně si dejte přestávku a zase mísíme. Na těste se musí dělat bubliny. Pomoučíme, uděláme na těstě křížek, aby to bylo pod Boží ochranou, klidně nakynuté těsto můžeme měchačkou několikrát schodit, záleží na tom, kolik času na vdolky máme.

Vykynuto? Jdeme dál. Lžíce, pomoučit vál nebo pracovní desku a krájíme lžíci bochánky, umoutáme a necháme zase kynout. Rozpálíme tuk v hrnci, dneska už na to máem fritovací hrnec. Bochánek hezyk rozplácneme a vkládáme do oleje. Nešetříme olejem při smažení, vdolky musí pít, říkávala Božena. No abychom to zase nepřehnali, tak rozprostřeme ubrousky a necháme na míse okapat. Dokonce můžete vařící vdolky opláchnout púod horkou vodou. Zůstanou déle vláčné. Prostě upečete, vyndáte, opláchnete a uložíte na ubrousky. Dobrý, ne? 😀

Stran mazání. Nejlepší byla Boženčina klevera takový švestkový rozvar s rumem. Škoda, kniha receptů se po její smrti v roce 1991 ztratila. Kdopak ji asi má, tam byl prima recept, neopsal jsem si včas, moje chyba. Nebo jablečná povidla. Mňam. Takže většinou to dopadne tak, že zůstanu u kupovaných švestkových povidel z řetězce. Rozmíchejte je s trochou alkoholu. Rum nebyl, takže účel splnil fernet Z generation. A bylo to taky dobré.

Jasně, tvrdý tvaroh, nastrouhat na jemno a šlehačka. Prosím, žádnou rostlinnou náhražku, zas tak často to nesmažíme, abychom to jednou za čas nemohli dát – kalorická bomba.

Bomba je to i tak. Tak dobrou chuť. A když Vás omrzí sladká varianta, zkuste slanou, jen si uvařte někde níže připravovanou brambůrku, bramboračku, zkrátka bramborovou polévku a vdolky jako příloha. Neopakovatelná chuť. A když se Vám nechce do bramboračky, tak samotné vdolky po ránu k bílému kafi, tedy kávě – vrchol ranní delikatesy.

No aby to nebyla taková selanka, z téhle dávky uděláte cca 55 vdolků, takže se čiňte, dlouho vdolky nezůstanou. Odjel jsem v úterý na školení, vracel jsem se ve středu. A co myslíte? Správně, nic už nebylo.

Dobrou chuť. A tobě, Boženko, díky. Zase byla pochvala. 😀