Archiv pro měsíc: Duben 2015

Chřest a něco k němu

Byl krásný. Čerstvý a křehký. Zelený a neodolatelný. Chřest. Ale co s ním?

Ulámala jsem mu tvrdé konce, byl zelený, tak se loupat nemusel. Opravdu jsem ho svázala předpisově  do balíčků a připravila mu lázeň. Do vody jsem přidala sůl, trošku cukru a citrónové šťávy a lžíci másla a počkala až začne vařit. Pak jsem ho do horké vody postavila, aby hlavičky koukaly ven a vařily se jen v páře. Takhle krásně čerstvý se uvařil za slabých 5 minutek.

chrest2

Na pánev jsem hodila kousek anglické slaniny a přidala uvařený chřest, osolila, opepřila a zastrouhla parmezánem.

A ten méně podstatný zbytek byly vařené brambory a vepřové kotletky (jen sůl, pepř a trocha steakového koření, opéct, malinko podlít a dodusit do měkka). Hlavní roli totiž hraje chřest.

chrest

 

Brokolicová s mini hranolkami

polevka1

V kuchyni najdete brokolici (stačí tak půlka), pár brambor, malou cibuli a česnek. A hlavně zbytky sýrů – měla jsem kamenné zbytky parmezánu a méně kamenný zbytek čedaru. Nastrouháte, co ještě nastrouhat jde a to použijete na vložku do polévky, zbytek přímo do polévky.

Na másle zpěníte cibuli a česnek, přihodíte nakrájené brambory, osolíte, opepříte a přidáte sýry. Necháte vařit a vařit a vařit, aby se brambory rozvařily a sýry změkly a předaly svou chuť polévce. Pak přidáte brokolici a také ji uvaříte do měkka. Sýry vytáhnete (buď je rozžvýkáte nebo prostě vyhodíte) a polévku rozmixujete dohladka. Pak přivedete zase k varu a dochutíte. Můžete i přidat smetanu. Můžete taky přidat čerstvé drobné růžičky brokolice a nechat jen lehce přejít varem, aby zůstaly pevné na zkus.

A než se vše uvaří, tak si připravíte minihranolky. Z brambory (pro 3 porce stačila jedna) nakrájíte tenoulinké hranolky. Použila jsem škrabku na nudličky julinne a byly akorát. V misce smícháte s trochou oleje, osolíte, opepříte a smícháte s částí sýra. Troubu nahřejete na 180°, na plech na papír vše rozprostřete a pečte cca 10-15 minut. Pak upečené hranolky smíchejte se zbytek sýra.

Výsledek je opravdu hodně povedený a zase trošku jiný.

polevka2

Naše restauračně gurmánské zážitky na EDU misích

Trochu víc teď s Petrou Boháčkovou cestujeme. Inu výzva 51 si to žádá, tablety do škol. V našem případě tedy iPady. Nejen že se na našich cestách setkáváme s nadšenými kolegy z různých sboroven a krásným prostředím jejich škol, ale vyrážíme také za poznáním a restaurační kulturou. Taky nějaké gurmánské zážitky. Něco nám je doporučeno, něco najdeme sami, jdeme za nosem.

Na naší cestě do Buštěhradu nám byl Jitkou doporučen Penzion V Polích. Jitko, tos nám neměla dělat. Dnes – 3. 4. 2015 – jsme tu byli podruhé, a pravděpodobně ne naposledy. Ocitnete se opravdu těsně v polích, na středočeském statku v Malých Číčovicích. Preferujeme nekuřácké prostory – máme, máme rádi klid – je tu, božský, dokonce ani signál telefonu, hraje příjemná hudba, usměvavá obsluha – číšník odhadne tu správnou chvíli a přijde se zeptat, jestli něco neschází, ochota, vesnice i s vesnickými specialitami na jídelním lístku. A ta chuť. Naprostým vrcholem byla dnes maminčina roláda. Překryla jinak výtečného vrabce se zelím s kombinací knedlíků. Prostě zážitek, který si nenechte ujít. Kudy tudy do Malých Číčovic? Zapněte si navigaci, nebojte se vyjet kousek za Prahu – podle webu je to 5 minut za letištěm Václava Havla a 15 minut z Prahy. Vyzkoušejte, neprohloupíte.

 

Druhým zážitkem byla návšteva restaurace hotelu Mlýn na Velehradě. Ano, na naší EDU tabletové misi jsme se tentokrát dostali i do Uherského Hradiště. A na zpáteční cestě jsem si nemohli nechat ujít návštěvu Velehradu, už jen proto, že byl zelený čtvrtek. Jen je škoda, že pršelo. Takže konec courání venku a šup do resturace. Příjemné prostředí, usměvavý personál v podobě recepční a číšníka a samozřejmě dobroty na jídelním lístku. Zvěřinový gulášek a kuřecí prsíčko, dáme záskusek? Dáme. Bramborové špalíčky v povidly a makovým posypem – mňamka božská, a domácí koláč s lesním ovocem – čerstvý, prý výtečný.

K tomu tedy dobrý pocit ze školení s příjemnými kolegy učiteli na obou místech. Trošku horší byla tedy cesta zvláště z moravské mise, kdy se jarní počasí jaksi vzdalo zimě a na Vysočině místy příroda připomínala prosinec v dubnu. No co naděláte. Počasí si nevyberete, kdežto dobrou restauraci ano. Tak šťastný výběr. :)