Pořady o vaření většinou nesleduji, stejně vařím jako pejsek a kočička v duchu: „dám tam to, co mám a co mi chutná.“ Jenže moje děti milují Draky v hrnci, takže ti nám doma běží pravidelně. A tak jsem potkala quiche. A protože na mě vybafnul ještě z nějakého streamu a do třetice ještě na našem oblíbeném rohlíkovém blogu, rozhodla jsem se, že je na čase ho zkusit.
Nerada se hňoucám s těstem a tak jsem těch 300 g hladké mouky, 125 g másla, 100 ml vody a špetku soli nechala hňoucat pekárnu. Dokonce jsem ji nezapomněla vypnout a těsto v potravinové fólii putovalo do lednice. Tam zůstalo déle než doporučenou hodinu a měla jsem co dělat, abych ho uvedla do stavu řádné placatosti. I to se mi nakonec povedlo, vyložila jsem jím koláčovou formu, přebytečné okraje ořízla, dno propíchala vidličkou.
Další doporučení bylo péct zatížené fazolemi na pečícím papíře. Jenže!! V naší domácnosti je jediná luštěnina zelený hrášek na záhonku. Moc jsem nevěřila tvrzení, že v troubě přežije talířek, a tak na pečící papír rozložený na těstě putoval hrnec. Trouba vyhřátá na 180 st. a prvních 10 minut s hrncem a druhých 10 minut už bez něj.
Mezitím škvařím cibulku a anglickou slaninu, míchám tři vejce se zakysanou smetanou, kopec eidamu a ještě větší kopec nivy, běžím do skleníku pro pár lístků rukoly, krájím ji, solím, pepřím a strouhám muškátový oříšek (tady je to hodně pod vlivem co by se tam asi tak ještě dalo dát).
Těsto je upečené, dostává várku cibulky se slaninou a přes ni pak smetanovou směs. Quiche putuje na 30 minut trouby a já ho podezíravě sleduji, zda ta doba není moc krátká nebo naopak moc dlouhá. Byla akorát. A quiche taky byl … Jak chutná za studena už nezjistíme.
