Dneska bez receptu. Jen pár vychytávek. Ale asi bych měla začít od začátku.
Vždycky jsem si ráda četla v kuchařských knihách. Kromě toho, že se mi u čtení tak příjemně sbíhají sliny v ústech, jde často i o pěknou četbu samotnou. Někdy příběhy, někdy zmínky a popisy exotických surovin, anebo výčet toho pozitivního, co to které jídlo organismu přináší. Pokračování textu Bez receptu
Mám čas, a tak čtu. Kdeco. A konečně pořádně i tenhle web. Jitka někde zmiňuje Kuchařku pro dceru. Nahlédla jsem tam. A užasla. A zase dostala chuť vařit.
Strávila jsem kus léta s báječnými lidmi ze všech koutů světa. Během mezinárodního večera jsem měla příležitost ochutnat spoustu jídel, o kterých jsem zatím jen četla. Třeba jsem si upekla na ohni maršmelouna. Nebo jsem jedla brouky. Se sýrovou příchutí. A taky jsem si připomněla jídla, která jsem už někdy ochutnala. Třeba španělskou tortillu.
Moc toho dneska v ledničce nebylo. Cuketa, žampióny, sýr. Co s tím? Tohle:
Na oleji osmažit cibulku, nakrájenou na menší kousky. Přidat žampióny a cuketu, oboje taky rozkouskované. Opéct, osolit, opepřit, další koření podle libosti. Chvíli dusit pod pokličkou. Mezitím nastrouhat sýr. Taky rozehřát troubu. Směs nasypat do zapékací misky, posypat sýrem a zapéct v troubě.
Sníst.
Jaro nás vytáhlo o jednom víkendu na výlet. Zatím jsme vyrazili jen tak opatrně, do nedalekého Mělníka. Během prozkoumávání náměstí, podzemí, výhledů a soutoků jsme objevili i nenápadnou ceduličku, kde se psalo něco o pečení chleba v jeskynní peci. Ceduličku jsem vyfotila (abych si nemusela nic pamatovat) a skoro na ni zapomněla.
Jednoduché zeleninové jídlo. Ale moc dobré.
Potřebujete mrkev (hodně), cibuli, olej, mletý kmín, mletý rozmarýn, sůl, pepř, sojovou omáčku.
Na oleji zpěníte cibulku, přidáte na kolečka nakrájenou mrkev, necháte ji také chvilku osmahnout, přisypete koření, přidáte dvě lžíce sojové omáčky a cca 1 dcl vody. Přikryjete pokličkou a dusíte do té doby, dokud tekutina skoro nezmizí.
Na talíři lze posypat strouhaným sýrem.
Kdo chce vidět, jak vypadá mrkvový perkelt v hrnci, musí si ho složit.
Nějak je poslední dobou těžko sháníme. Takže jsem zajásala, když jsem recept zahlédla u Pažitky.
Postupovala jsem podle návodu, pekla jsem z poloviční dávky (pro jistotu, jeden nikdy neví, jak se mu to povede).
Při pečení jako bonus dostanete nádhernou vůni :-).
Máme rádi loupáky, ale nechutná nám ten mák, kterým bývají makovky posypané. Tak jsme si upekli vlastní, bez máku.
Dali jsme všechny sypké suroviny do mísy, promíchali, přidali vejce a mléko, do kterého jsme rozdrobili droždí. Pak jsme to míchali a hnětli, až jsme měli hezké hladké těsto. To jsme nechali asi 45 minut kynout. Pak jsme ho rozdělili na tři části, každou jsme rozváleli do kruhu na tloušťku tak asi půl cm. Kruh jsme rozkrájeli na šestiny a každou šestinu zavinuli do rohlíčku.
Rohlíčky jsme na plechu nechali ještě 45 minut kynout. Pak jsme je potřeli vejcem a pekli, dokud nebyly hnědé, asi 20 minut.
Jestli máte rádi makovky posypané mákem, tak loupáčky posypte mákem ve chvíli, kdy je potřete vejcem.
Už jednou jsem o masových kuličkách psala. Slíbila jsem si, že jednou udělám ty švédské, ale pořád mi z toho vylézá nějaká česká mutace. Ovšem tenhle recept si na švédské kuličky nehraje, ten je od mé kamarádky. To jsme takhle jednou seděly, probíraly kde co a hovor se stočil na oblíbené téma Co budeš vařit k obědu. A tehdy mi vyprávěla o kuličkách, které prý u nich mizí ve velkém.
Jestli si je chcete taky zkusit, tak budete potřebovat mleté maso, strouhaný celer, strouhaný sýr, sůl, pepř, podle chuti nějaké další koření, vejce a strouhanku.
Smíchejte maso, celer, sýr, koření, osolte, opepřete a vmíchejte vejce. Strouhanky přidejte tolik, aby směs držela pohromadě a příliš se nelepila. Tvořte kuličky, dejte na plech vyložený pečícím papírem a v troubě pečte asi 20 minut (vůně a barva mnohé napoví).
Hodí se teplé obědu s bramborem nebo bramborovou kaší nebo jsou bezva studené jako pohoštění pro návštěvu.
Když jsem poprvé spatřila tenhle recept (a tu fotku!) byla jsem přesvědčená, že tohle opravdu musím upéct. Jenže doba před Vánoci experimentování moc nepřeje, aspoň tedy u nás. A tak na ně došlo až o vánočním volnu.
Časově náročné opravdu jsou, ale snesly i drobné zkrácení. Místo hodiny chlazení jsem dávala 45 – 50 minut, konečné chlazení bylo jen 5 hodin. A přesto byly dobré. Tak do toho.
