Houby, všímáte si, jak se tohle slovo používá ve významu shození nečeho v bezvýznamnou věc. Houby ti po tom je, houby se ti děje… Ale když houby nejsou, nerostou, když mají, to je národní tragédie. To řeší i celostátní deníky. Tak teď zrovna začínají žně. A noviny do toho jdou naplno. Les, jeho vůně, síla stromů, našlapování v mechu, hele, houba, a jedlá, a hřib, kam se podíváš. Taky jsem dneska vyrazil. Pravda, elektronika ukazovala 16.15 h. Ale když vezmete tu přidanou hodnotu lesa, k tomu cyklovýlet, ani ty houby nemusí být. Když jsou, je to bonus. A ony byly. A vzniká jako vždy otázka, co z toho bude? Zvlášť, když je sbíráte třikrát, protože se Vám koš dvakrát z kola vysypal. Ach jo.
No a protože bylo 18.00 h., když jsem vyjížděl z lesa k domovu, nemohlo to být žádné velké vaření. Hřiby převažovaly, krásně voněly, tak jsem rozdělil úkoly. Žena dočistila a nakrájela, byl toho talíř.
Pánev ven, máslo, cibulka a česnek – kamarádi hub. A už se to smaží, k cibulce kmín – drcený, pepř a sůl, přidáme houby, hezky je vysmažíme. Mohla by to být smaženice, ale mám chuť na něco lehčího, nějaké nudle. Šmarjá, dyk mám v troubě kuře, to nevadí, to se sní zítra, dneska jsou HOUBY.
Zašátrám v zásobách – špecle jsou tu – polotovar z nějakého řetězce. Sice mám originální recept od kolegyně, jež má příbuzenstvo v Německu, kde je to oblíbené jídlo, ale do toho nejdu, už je dost pozdě, a já mám před sebou ještě hodně práce – znáte to – začátek školního roku, všude číhají samé dokumenty… Kdo tohle povolání nedělal, nepochopí.
Začtu se do návodu – čtenářská gramotnost v přímém přenosu, horká voda, sůl, 13 minut a cedíme. Houby se mezitím dosmažily, v mezičase jsem ještě poradil kamarádce jak na maily v tabletu s Androidem – efektivně využité vaření. 😀 A už se sypou špecle do horkých hub. Promícháme, ozeleníme a nandaváme. Pozor, je to dost syté, takže s mírou, všeho s mírou. I vínko k tomu bylo – bílé, s Mírou. Mňam.
