Hotel Sádek

Tak jsme si poprvé udělali volno ve školním roce. Za těch moc a moc let ve školství to bylo fakt poprvé. A vyrazili jsem na poukaz z jednoho slevového portálu na vinice, do hotelu Sádek v Kojeticích u Třebíče.

Původní plán sice byl léto, ale měli obsazeno a víkendy v září prý taky. Musím se přiznat, že jsem jim moc nevěřila. Docela chápu, že sezónu si rezervují pro lépe platící hosty, ale stejně bylo i ve všední dny úplně plno. A plno mají až do října. Nakonec pobyt na vinici na začátku září se ukázal vlastně jako ideální.

Protože jsme měli pobyt s polopenzí, tak jsme měli na výběr ze 3 jídel k večeři. Ke snídani takový český švédský stoleček, stůl to fakt nebyl. Jídlo nenadchlo, neurazilo, nakrmilo. Víc asi není, co dodat. Sice cedule hlásala speciality jako jehněcí kolínko, ale na ně nedošlo, takový hlad jsme neměli.

Ochutnala jsem po letech burčák. Překvapil mne, že se dá pít, ale zase si klidně dám na dlouho pokoj. Součástí pobytu byla i degustace vína ve sklepě. Přátele, po Hustopečích mám asi vysoko nasazenou laťku! Ve sklepě mi chyběly ty sudy a hlavně dobré víno. Byl to příjemný večer, vinař povídal o víně pěkně, dal nám i ochutnat, ale vlastně ani jedno ze zdejších vín mi nechutnalo tak, abych si řekla „To chci!“. Spíš jsem to brala (spolu s masáží) jako příjemnou změnu.

Ale myslím, že nejdůležitější bylo okolí. Opravdu jsme bydleli na vinici a ráno jsem se mohla procházet a fotit do aleluja a ozobávat přitom hrozny. Celá vinice je koncipovaná jako naučná, takže je zde spousta druhů vína, všechno popsané, jedna část je opravdu s podrobným popisem. Další část je zase věnovaná různým druhům vázání, a že jich je. Mimo to je v areálu i čínská bylinková zahrádka. A taky zkoušejí ukázkově chmelnici – na tyčích i na sítích, zajímavý je i sad s jabloněmi a hrušněmi, kde jsou vysázené klasické druhy, které se pěstovaly v minulém a předminulém století v Čechách a na Moravě.

A přímo nad vinicí je hrad Sádek. Ten do roku 2007 sloužil jako škola (není uniku) a teď ho nějaký soukromník opravuje. A asi hodně důkladně. Kolem vede i naučná stezka, tak jsem poprvé v životě viděla broukoviště.

Když přidám výlet do Třebíče, kde jsem nikdy nebyla a ještě nám přálo celou dobu počasí, tak co víc si přát. Určitě by se tam líbilo kolařům a je tam klid na konci světa. Škoda, že zítra zase jdu zařezávat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *