Po cestě na víkend do Prahy k dceři
M: „Doufám, že budeme jen u ní a nikam do šumu nejdeme!“
já: „Jdeme. Na večeři. I s Filipem“
M: „Tos mi neřekla!“
já: „Neptal ses“

Další otázky nepadly. Později …
L: „Tati, jdeme do indické restaurace“
M: „No, to nevím, jak vydržím“
L: „Tati, ona je vegetariánská“
M: …. dlouhé ticho …
L: „Tati, my s tebou pak půjdeme třeba do KFC na kuře“

Chtít totiž v sobotu večer na poslední chvíli nekuřáckou restauraci je docela problém. Restaurace Maitrea u Týnského chrámu je prý velmi vyhlášená a asi to tak i bude. Narváno celou dobu a bez rezervace to fakt nešlo.  A česky tam moc lidí nemluvilo. Ale řeknu vám, že jako experiment dobrý, ale opakovat to už nebudu. Nakonec nadšený nakonec nebyl nikdo z nás, a to 3 ze 4 úplně na mase netrváme.

Pánové měli guláš, co úplně jako guláš vypadal, ale příště si prý dají normální. Dcera měla kari s krevetami, co tak jen vypadaly, ale byly nejspíš sojové. Mamka si dala tataráček z uzeného tofu a pak rozpečený kozí sýr na lilku na focaccie a nakonec dopadla nejlíp, protože si jídlo na nic jiného nehrálo.  Na pití bylo  třeba konopné pivo apod. Naštěstí i víno je vegetariánský pokrm.

Ale bylo to příjemné prostředí. Dalo se dobře povídat, hrála příjemné muzika, kterou jsme všichni 4 mohli slyšet a maximálně nás bavila obsluha. Velmi, velmi usměvavý „alternativní“ chlapec, který si všechno pečlivě psal, pochválil mne za dojedený talíř (to ještě netušil, že to bude ten jediný). Taky po přinesení hlavního jídla zkontroloval stůl a zjistil, že nám chybí pepř a sůl, tak odnesl příbory. Ale stále se usmíval. Asi měl to konopné pivo nebo možná si to pivo v něm odpustil.

Do KFC jsme nakonec nešli, ale pár koktejlů v malém baru, který nad měl vchodem čili papričku, přišlo docela vhod.  A aby rodinná sestava byla úplná, tak jsem si koktejlem Singapore připomněla i synka. A taky jsem poznala úplně nové ulice kolem Staroměstského náměstí, do kterých jsem nikdy nezabrousila.

Příště plánujeme něco zase exotického, ale raději s  masem.