Krásné počasí láká na výlet. Tak pojedeme? Jedeme. Tentokrát je na řadě Bechyně. Keška, opravené náměstí, pomalu se suneme k infocentru, kde se tvoří jakási fronta. Půjdete s námi na prohlídku kláštera? Ale jo, chceme ale stihnout ještě zámek v jedenáct hodin. Nebojte, to také organizujeme, stihnete.
Architektura vesměs gotického kláštera – nádhera, už dlouho jsem se sem chtěl podívat. Nádherná sklípková klenba, vyprávění průvodkyně, neznámé prostory. Co bude za těmito dveřmi?
A už pospícháme k zámku. Zajímá mě především Vokův Svatební sál. No, tak to jsem si musel hezky počkat až na samotný závěr prohlídky – poslední místnost – sál. Ale nádhera.
To už se o slovo hlásí také jiné potřeby – hlad. Kam půjdeme dneska na oběd? Původně to měla být jiná restaurace, nelíbila se nám, protože byla přímo u rušnější silnice. Nakonec tedy zvítězila zahrádka Restaurace Protovínka na bechyňském náměstí T. G. Masaryka. Mimochodem je krásně opravené a stojí za prohlídku. Pokud půjdete do zámku, stejně se mu nevyhnete.
Tak Protivínka hodně překvapila. Už si objednáváme, obsluha okamžitě zaregistuje pohyb na zahrádce. Zase volíme polední jídelní lístek – všední den.
Většina hotových jídel je k dispozici, u mě volba jasná – vídeňská roštěná s bramborem, drahá polovička volí gnocci se semtanovošpenátovou omáčkou a houbami. Pití – klasika: jedna plzeňská dvanáctka – dnes se neexperimentuje, a nealko Mojito – manželka je řidička.
Už to jde na stůl, vzhled přívětivý, ještě jak to bude chutnat. Roštěná výborná, měkká, osmažené cibulové kroužky křupavé, sosíku tak akorát, aby se brambory ani maso neutopily, ale zároveň tak, aby ho bylo dost. Překvapení u gnocci – jsou domácí, což potvrzuje na dotaz obsluha – usměvavá servírka. Obě jídla dobře ochucená, prostě výborná.
Vrcholem oběda se staly domácí lívanečky. Šlehačka, borůvky a výborné dozlatova osmažené placičky. To by se to sedělo. Ale čekají na nás jinde. Zaplatit a jít. Ceny přívětivé, nic, co by zruinovalo Vaši peněženku.

16. červenec 2013, krásné léto, děti na táborech, vyrážíme na výlet spojený s návštěvou příbuzných. Otázka každého dne zní: Co budeme jíst a hlavně kde? Hned si představíte kuchyně ze známé nejmenované reality show, takové pravomoci nemáme, abychom si mohli vše prohlédnout a pak v klidu zasednout ke stolu. Takže na doporučení jdeme do restaurace V Podloubí – U Havlíků na náměstí v Netolicích. Zde jsme nakonec zakotvili na oběd. K dispozici je polední lístek, je všední den, tak proč ne.
Některá hotová jídla už k dispozici nejsou, ale i tak je výběr bohatý. Na smaženém sýru se toho moc zkazit nedá, i když… Občas se to také zadaří. Obloha obstojná, vařené brambory jsou také dobré.
Tak zkusíme objednat ještě místní hovězí svíčkovou, to už je kuchařské umění. Objednávám, servírka vidí muže, tedy rovnou na talíř nechá naskládat šest knedlíků. A už se to nese. Je toho plný talíř, omáčky by mohla opustit porcelán, tak rychle do toho. Chuť? Baječná, vyvážená, nic, co by ve svíčkové být nemělo. Maso měkké, přirovnání jako dort je to pravé, citrón, brusinky, všechno tak, jak má být. Dokonce maso je i prošpikované voňavým špekem. Výborně. Jako od babičky, maminky, manželky…
Nápoje dobře vychlazené, jdu do nefiltrovaného pšeničného krušovického piva – dvanáctka. Výborné. Ne každému to asi bude chutnat, ale zjistil jsem, že s chutěmi rád experimentuji.
Drobná věc přece jen kazí celkový dojem – zabalené příbory v ubrousku. Evokuje to ve mně takový ten socialistický bufet. Možná by to šlo vyřešit jinak. Ale jinak je tu zaplněno, takže asi dobrá restaurace.
Tak nezapomeňte, až pojedete na výlet do zámku Kratochvíle, nebo si budete chtít prohlédnout zdejší archeopark, případně pojedete dál, např. do Prachatic, na náměsti v Netolicích je to V Podloubí k pochutnání.